Můj potkan


Jsou lidé, kteří mají rádi zvířata a mají doma zvířata opravdu hodně v oblibě. Potom jsou tady lidé, kteří třeba sice také mají rádi zvířata, ale doma by je nesnesli. A mám také babičku, která ani nemá ráda zvířata a ani by je doma nesnesla. Já si vzpomínám, že když ona měla někde na prahu u dveří kočku, tak se úplně štítila ji odehnat anebo aby jí někam odnesla. A moc dobře věděla, že je sousedů, ale ona se tak štítí a bojí zvířat, že by na žádné ani nesáhla. Snad ani kdyby bylo na výstavě. Ona si myslí, že když se dotkne nějakého zvířete, že ihned dostane nějakou nemoc anebo že dostane nějakou prašivinu anebo ekzém, tohle mi přijde opravdu hodně vtipné a takové docela smutné, protože co ten člověk potom z toho života má, když se vůbec nepomazlí se zvířetem?

Můj potkan běhá po domě.

Anebo když si ho alespoň nepohladí. Věřte, že babička ona úplně šílela, když jsem jí řekla, že už mám doma potkana a je to můj domácí mazlíček. Můj domácí mazlíček potkan, který se jmenuje Moší, tak se mnou žije normálně doma, nemá ani klec. Ze začátku jsem ho měla v přepravce. Vždycky na večer jsem ho zavírala do přepravky, ale věřte, že potkani jsou opravdu tak extrémně chytří živočichové, že se naučí téměř všechno. Už normálně celou dobu je na volno.

Můj potkan je ochočený.

A má svůj stoleček, kam chodí jíst, má i mističku, svůj pelíšek, ale normálně si běhá do ložnice, do obýváku do kuchyně, jednoduše kam se mu zachce. Babička vždycky říká, že jsem úplný čuně, že mi, kdy potkám všude vleze, jenomže si vezměte, že ten potkan je stále jenom doma, takže ona ani nemá kde chytit nějakou nemoc, takže nechápu, co babička s tímhle pořád má, že mám doma potkana a že budu mít doma všechno špinavé a rozkousané. Sice ano, rozkousal mě záclonu a také závěs. Ale to se stane i malému dítěti. I to může udělat nepořádek nebo pes či kočka. A že to udělá potkan? Tak babičce tohle moc vadí.